Obrázek: DPA

V pondělí 9. května proběhl virtuální rozhovor mezi čínským prezidentem Xi Jinpingem a předním vůdcem EU, německým kancléřem Olafem Scholzem, kde k hlavním tématům pochopitelně patřila Ukrajinská krize, rozvracející světovou a především evropskou ekonomiku a značně ohrožující úspěšný rozběh spolupráce napříč Eurasií a podél větve Iniciativy pásu cesty (BRI) zvané Eurasijský pevninský most. Prezident Xi opět zdůraznil trvale zastávaný čínský postoj, že Evropa musí začít hrát aktivní roli v prosazení mírových rozhovorů a ve vybudování vyváženého, efektivního a udržitelného Evropského bezpečnostního rámce.

Čína už od počátku krize poukazovala na absenci takového rámce jako na určitou snad by se dalo říci geopolitickou nedbalost EU, jež tak dopustila současný neutěšený vývoj na Ukrajině, který hrubě narušuje evropské zájmy, a je i důsledkem ne dost důrazných snah o geopolitickou autonomii Unie, jejíž úsilí o rozvoj přínosné spolupráce napříč Eurasií tak mohou sabotovat určité mocenské kruhy, které v trans-eurasijské spolupráci vidí hrozbu pro svoji hegemonii.

Prezident Xi poukazoval, že „je nutno vyvinout veškeré úsilí k zamezení zintenzivňování a rozšiřování Ukrajinského konfliktu a že Čína uvítá jakékoliv úsilí, které povede k prosazování mírových rozhovorů.“ Dále říkal: „Čína uvítá jakékoliv snahy mezinárodní komunity, které zařídí zastavení palby a vyjednávání, v němž relevantní strany podpoří dosažení míru mezi Ruskem a Ukrajinou prostřednictvím jednání.“

Pro Čínu jako hlavního zosnovatele spolupráce napříč Eurasií, která představuje jeden z jejích nejdůležitějších zájmů, je Ukrajinský konflikt pochopitelně katastrofa. Nemá zájem si hrát na arbitra, který by chtěl pánovitě vnutit zainteresovaným stranám nějaké svá řešení, tlačí je ale do toho, aby takové řešení, které přeci musí být pro zúčastněné výhodnější než válka, spolu našly a zase spolupracovaly na společné prosperitě. Za tento svůj přístup je očerňována Washingtonem, že je vlastně skrytým účastníkem ruské intervence. Přitom však Čína tlačí jak na obě strany, tak i na širší mezinárodní komunitu zejména EU, aby se přínosně dohodly, čímž se prý dopouští agrese, zatímco USA vyčlenilo na prodlužování Ukrajinského konfliktu rozpočet přesahující třetinu celého vojenského rozpočtu Ruska. Už i otevřeně mluví o dlouhé opotřebovávací válce proti Rusku, ke které rádi „spotřebují“ Ukrajinu, vykolejí globální zotavení z pandemické krize a zhatí evropské plány na její ekonomický i politický vzestup.

Takové oběti však ty kruhy ve Washingtonu, které se z války radují, netrápí. Jistě budou rády „opotřebovávat Rusko do posledního Ukrajince a do spotřebování ukrajinské ekonomiky“ a v zabrzdění rozvoje EU vidí spíše přibrzdění rozvoje svého konkurenta. Privilegované americké průmysly jako zbrojní, který od vypuknutí míru v Afghánistánu trpěl, si zase libují, a to samé platí pro donedávna skomírající sektor břidlicové těžby uhlovodíků. A prezident Biden je v USA za velkého vůdce, který získal vůdcovské ostruhy vedením dostatečně ničivé války, přičemž se nemusí trápit rakvemi amerických vojáků, když krev za ně v zástupné válce prolévají Ukrajinci.

Ovšem, aby to fungovalo, potřebují USA šik poslušných spojenců, kteří se přidají k sankcím, což je však dvousečné, neboť kdo uvalí sankce, uvaluje zároveň sankce i na sebe, a ty ho mohou bolet více než sankcionovaného. A tak většina světa včetně miliardových mocností jako Čína a Indie sankce kvůli lokálním sporům, které se jich netýkají, odmítá a v zemích, které se k USA přidaly – zejména v EU – to má hrozné dopady a vyvolává to rozkoly jak mezi zeměmi EU, tak i uvnitř zemí samotných mezi tvůrci skutečných hodnot z businessu a bojovníky za ideologické hodnoty.

Což samozřejmě přináší postupnou erozi důvěry v USA a jejich autoritu v těchto zemích. Navíc se situace kombinuje s ohromnými vnitřními potížemi v USA samotných, které ještě zhoršují světové ekonomické problémy vzniklé ze zavlékání světových trhů do této zbytečné války, jež se může hodit jen určitým úzkým kruhům. Letošní rok je v USA zatím zatížen poklesem HDP a gigantickou inflací, kdy pomoc s udržováním ukrajinské války pohlcuje ohromné prostředky, které chybí na infrastrukturních projektech aj. Centrální banka USA (FED) drsně zvedla úrokové sazby, ač ekonomika je dost pod svým potenciálním produktem, což je nestandardní, a zároveň s tím se nesmírně propadly americké akcie a burzovní indexy, což znamená dost bizarně rozvrácenou ekonomiku, plnou vzájemné nerovnováhy a ztráty důvěry účastníků trhu. Takováto krize spolehlivě přinese silné vnitřní politické otřesy.

Vypadá to, že nemalé rozkoly panují i uvnitř samotné Bidenovy administrativy. Např. ministryně financí USA a bývalá prezidentka Fedu varuje před sankcemi na ruské energie, jako před sebezničujícími a rozvracejícími celou světovou ekonomiku, aniž by nějak ublížily Rusku. Zrovna tak se přimlouvá za odstranění tarifů na čínské zboží, které přispívají k růstu inflace a brzdí ekonomiku, ale jiné složky administrativy pokračují ve svém kurzu.

Mezitím spolupráce většiny zemí světa s Ruskem dále pokračuje a formuje se multilaterální globální světový řád, který nepůjde dirigovat washingtonskou taktovkou. Čínský velvyslanec v Rusku při příležitosti pondělních oslav vítězství ve II. světové válce Zhang Hanhui oznámil, že Čína bude posilovat spolupráci s Moskvou v energetice, v technologiích, včetně vojenských a zároveň v kosmických technologiích, kdy obě tyto země mají převahu nad USA např. v hypersonických zbraních a v kosmických technologiích.

Zhang Hanhui si liboval zejména v energetické spolupráci, že ta je nejdůležitější a přináší nejvíce ovoce, přičemž sliboval, jak Čína bude nakupovat více ropy, plynu a uhlí, takže se Rusko strachovat o svůj odbyt příliš nemusí, i když se EU opravdu uchýlí k sankcím na ruské energie, se kterými si zahrává, ač by na ni měly doslova katastrofální dopady.

Bilaterální obchod mezi oběma zeměmi by měl narůstat i díky tomu, že značnou část svých transakcí by měly vyrovnávat v národních měnách. Očekává se, že do roku 2024 vzájemné obchody narostou na 200 miliard US$.

Že USA žádný mír ani zastavení palby nechtějí, se ukazuje i na tom, že s Ruskem se o Ukrajině vůbec nechtějí bavit a americký ministr obrany Lloyd Austin otevřeně vyhlašuje, že přitom jde o „oslabování“ Ruska. Velvyslanec Ruska ve Washingtonu Anatolij Antonov říká, že na ruskou ambasádu je blokáda a s Bidenovou administrativou má nulový styk, ač do země přicházel s nadějí, že dohodne zlepšení vztahů.

Zároveň, zatímco k současnému konfliktu do velké míry přispělo rozšiřování NATO, projevují Anglosasové snahy o rozšíření působení NATO i do okolí Číny, a zároveň si USA stěžují, že spojenecké země v okolí Číny odmítají hostit americké jaderné zbraně.

Karel Pavlíček, zvláštní korespondent CMG v Praze